Rodičům přísluší zajistit hmotné zabezpečení , mravní výchovu a především budoucnost svých dětí . Proto zaleží jen na nich zdali děti chtějí nebo pro kolik dětí se rozhodnou . Je to velká zodpovědnost , ale mít děti , starat se o ně a žít s nimi přináší také radost a uspokojení .

1. Je to stimulace , která vede organizmus k podnětům a náš nervový systém byl zásobován podněty z okolí v dostatečném množství , kvalitě a proměnlivosti . Dítě je nevyčerpatelným zdrojem podnětů ( přináší mnoho vzruchu do života a je s ním zábava ,starosti a úzkosti . Bez dětí by byl život nudný - i manželství by bylo prázdné .
2. Potřeba učení , nabývání zkušeností . Nestačí jen pouhé hromadění podnětů .Teprve když je můžeme uvést ve svůj osobní systém , stáváme se zkušenými a moudrými .Poněvadž děti nejsou jen předmětem pozorováním a zábavy , ale součást našeho života , jsou zdrojem lidských prožitků a zkušeností . I starosti jsou lidské , co nelze jinak prožít a čím člověk vyspívá a zraje .
3. Potřeba jistoty a bezpečí , která je dána především citovými vztahy . Nejbezpečněji se cítíme , máme-li kolem sebe někoho , kdo nás má rád , kdo k nám patří , na koho můžeme spoléhat . Takovou citovou jistotu dávají rodiče svým dětem . Ale i dospělí lidé potřebují pocit citového zázemí a svůj přístav jistoty . Děti příjmají lásku , ale také ji vracejí .
4. Potřeba společenského uznání a uplatnění . To je spojeno s vědomím vlastní ceny a je důležitou podmínkou sebe-vědomím . Rodičovská odpovědnost , povinnosti a starosti - zvyšují naši hodnotu…Tady si nejvíce uvědomujeme , že nejen děti potřebují nás , ale že i my potřebujeme je .
5. Jde o potřebu otevřené budoucnosti . Člověk potřebuje před sebou nějakou perspektivu. Výchova dětí je tvořivou prací každému přístupnou a daleko přesahující náš osobní život . Vždyď vztahy k dětem znovu ožívají ve vztazích k vnoučatům a rodičovství přechází v prarodičovství . Více dětí chtějí mít lidé , kteří prožili šťastné dětství , než ti co ho neměli .

DĚTI POTŘEBUJÍ LÁSKU - ALE JAKOU ?

 Dítě potřebuje lásku ! To však neznamená nějaké rozněžnělé hýčkání a rozmazlování . Má mít hluboký pocit jistoty , že k někomu patří , kdo je neopustí , na koho může spoléhat , kdo je prostě jeho . Má být náročná , důsledná a třeba i přísná .

 DUŠEVNÍ STRÁDÁNÍ A CO Z TOHO PLYNE

 Duševní strádání z nedostatku citových a společenských podnětů . Nedostatek mateřské lásky může vést až k záhubě dítěte . V prostředí hygienicky třeba zcela nezávadném , ale chudém na podněty smyslové a citové , může velmi vážně zaostávat ve vývoji rozumových schopnostech .Děti pak mají hluboký pocit nejistoty a nedokonale vytvořené vědomí vlastní osoby , vlastního já . Citové ochuzení hrozí všude tam , kde je dítě rodině na obtíž , kde mu neprokazují lásku , zájem a kde nemají ohledy k jeho individualním potřebám . Dodat dítěti dost podnětů , naučit je mít někoho rádo . A to nejde jinak , než když má někdo rád je .