Cesta za štěstím začíná už od útlého dětství, Chtějí-li rodiče, aby jejich děti byly v budoucnosti šťastné, musejí na ně pozitivně výchovně formativně působit prakticky od narození, nesmějí je rozmazlovat, nesměji podporovat sklony k lenosti.Čím lépe a úspěšněji se rodičům podaří vychovat svého potomka. tím více udělají pro něj i pro sebe, pro jeho i pro své štěstí .Pokud totiž při výchově selžou, odsoudí se pravděpodobně do konce života k velkému trápeni až neštěstí, neboť budou sledovat nespokojený a nešťastný život svých dospělých rozmazlených, líných, nesamostatných a sobeckých děti. V horším případě budou navíc vystaveni permanent. konfliktům se svými potomky, kteří na nich budou neustále vyžadovat posluhy, poslušnost, majetek a peníze.

Pokud se to nezdaří, musí pak každý inteligentní jedinec vzít svou výchovu do svých rukou, musí se co nejdříve a nejrychleji začít "sebevychovávat"

Výchovně formativní proces začíná probíhat okamžitě po narození. Někteří odbornici se domnívají, že probíhá určitým způsobem dokonce už v prenatálním životě, tedy v období těhotenství.

Řada rodičů si říká "tak, teď počkáme, až dítě povyroste, až začne mluvit, až se s ním dorozumíme a pak ho hezky začneme vychovávat". Takový mylný názor se jim většinou vymstí.

Ovšem platí, že dítě je vědomě i podvědomě ochotné přijmout rady i pokyny a především hodnoty jen od toho, koho má rádo.

Uveďme si příklad. Učitel Novák ublížil Jendovi tím, že ho nespravedlivě tělesně potrestal. Odvedl ho do kabinetu a tam ho vytahal za uši a za vlasy Jenda utrpěl bolest. Měl pocit hlubokého ponížení.Od té doby učitele nenáviděl. Zorným úhlem své nenávisti posuzoval a hodnotil nejen učitele, ale také jeho výchovné snahy a záměry. Při následující vyučovací hodině četl učitel Novák s nadšením úryvek ze své oblíbené povídky od známého spisovatele.Chválil toto umělecké dílo, snažil se přesvědčit žáky o jeho kráse. Jendovi se povídka vůbec nelíbila, připadala mu ošklivá a odporná. Závěrem hodiny si učitel vzpomněl na svůj nepříjemný zážitek s několika chlapci, kteří měli vyholené lebky. Šlápli mu v autobusu na nohu a vynadali mu. Sdělil svůj zážitek třídě a na výtržníky hrozně nadával. Jenda k ním a k jejich projevům začal pociťovat vřelé sympatie K tomuto příkladu už není třeba mnoho dodávat. Snad jen zopakování důležité pravdy že kladný , citový vztah je pro úspěšnou výchovu naprosto nezbytný.

Úspěšnou výchovu musí vždy doprovázet láska a laskavost. Lásku můžeme považovat za určitou samozřejmost, ovšem láska mívá různé projevy .Někdo z lásky křičí, pláče, bije, někdo může z lásky i nevědomky také ublížit, dokonce i zabíjet. Laskavost je však jednoznačná záležitost, naprosto jasná, nezaměnitelná. Tento pojem nemusíme složitě a obsáhle vysvětlovat, každý si dovede laskavost představit, každý ji dokáže charakterizovat. Bohužel zdaleka ne každý ji dokáže

sám aplikovat v mezilidských vztazích a především ve výchově.

A pravě tento projev tento přístup, tento způsob mluvy, jednaní ,chování a reakci vytváří základ zdárného a bezkonfliktního vývoje dítěte.Každý by se měl s ohledem na vytyčený požadavek laskavosti sám nad sebou- zamyslet, měl by se sledovat a pozorovat.

Každý by měl sebekriticky vyhodnotit své chováni a udělat maximum pro žádoucí změny Jestliže vyvineme co největší úsilí a dosáhneme prvních výsledků, další na sebe jistě nenechají dlouho čekat.

Častou chybou rodičů i prarodičů se stávají právě projevy nedůslednosti.

Když se dostatečně vynadává, ale je ještě podstatně rozčilená, začne udělovat trest: "Týden se nebudeš dívat na televizi a týden nepůjdeš ven. Následující den se chová odměřeně a trvá na dodržení trestu. Popozítří však dostane mimořádné prémie, koupí do práce láhev vína a přijde ve vynikající náladě, Vadí ji, že dobrou náladu nemá i syn, neboť za chvíli dávají v televizi dobrodružný film, na který by se rád díval. Televize je tedy puštěná a trest odpuštěn. Z týdne zákazu zbyl jeden jediný den.

Jistoty a zázemí hrají ve výchově hned dvojí důležitou roli.

1. Tvoří určitý pevný bod, na který se můžeme postavit, o který se můžeme opřít, ve kterém můžeme získat potřebný klid, potřebnou energii a sílu, bez které se při svém snažení neobejdeme.Proto je kvalita tohoto snažení určována a ovlivňována kvalitou našich životních jistot. našeho osobního zázemí.
2. Druhá role je ovšem ještě významnější a potřebnější. Týká se výchovného prostředí ve kterém působíme na dítě. Takové prostředí se promítá do pocitů dítěte.měli bychom si uvědomit, že dítě potřebuje pocit jistoty a zázemí ještě více než my, teprve tento pocit mu dodává potřebné sebevědomí, potřebnou sebedůvěru, potřebnou sílu k překonání nejrůznějších obav a strachů, které se téměř vždy v dětském věku objevují.

Součástí jistot a zázemí by mělo být nastolení určitého řádů, určitých přesně stanovených pravidel hry. Již od útlého dětství, jakmile začne dítě rozum brát, měli bychom mu dávat najevo, že v jeho životě a také ve vztahu k nám, existuje a stale bude existovat jasný řad.

Takovým řádem rozumíme především vymezení postavení dítěte v rodině a hlavně stanovení jeho práv a povinností.

Práva a povinnosti by měly být vždy v souladu jak z hlediska množství, tak i z hlediska náročnosti. Takovou harmonii bychom neměli nikdy porušovat.

Pokud výchovný proces probíhá naprosto bezproblémově, není prakticky potřeba vůbec trestat, jen přiměřeně odměňovat. O přiměřeném odměňování hovoříme proto, neboť je třeba odlišit malé, střední, větší a velké odměny podle zásluh dítěte, podle jeho aktivity, podle jeho vynaložené snahy Malou odměnou může být pohlazení, pochvala.nebo jen úsměv a pokýváni hlavou. Intenzitu odměny nelze určit taxativně, vždy záleží na individualitě dítěte, na tom, co má dítě rádo, co mu udělá skutečně radost. Jistě by nebyla žádnou odměnou vstupenka na hokejový zápas pro dítě, kterému je dění lhostejné a naopak, návštěva zápasu oblíbeného sportovního klubu se může stát jednou z největších odměn pro malého fanouška .

O využívání odměn a trestů se často obrazně hovoří jako o metodě "cukru a biče".Tento název nás však nikdy nesmí přivést k situaci, kdy bychom výchovu chápali jako drezůru, neboť od ní je symbolický obraz "biče a cukru" odvozen.

Tělesných trestů užíváme jen opravdu výjimečně, např. proutku u malých děti, pokud se vztekají, ale i zde je lepši tělesnému trestu se vyhnout a dítě potrestat odchodem a samotou.

Stejný trest udělený dvěma dětem může být pro jedno dítě pohromou a pro druhé Právě proto volíme druh trestu a jeho intenzitu po zralém uvážení, vždy s ohledem na skutečný dopad.

Musíme si ovšem uvědomit, že přehnaný nepřiměřený trest může přinést úplně opačný efekt, může demotivovat a způsobit úplný opak toho o co usilujeme.

Odpověď se zdá naprosto jednoduchá a jednoznačná, ale není Zkuste si na ni odpovědět. Někdo řekne " no přece, aby z toho dítěte něco bylo", jiný podotkne: "aby nezlobilo" apod. Obecně bychom mohli říci, že se snažíme tímto způsobem ovlivňovat a formovat osobnost dítěte v souladu s určenými výchovně vzdělávacími cíli.

Vnější překážkou může být složitost a náročnost nějakého úkolu, vnitřní zábranou pak např. lenost a pohodlnost. I když je v tomto směru každý člověk předznamenán určitými genetickými dispozicemi, stejně tak jako v ostatních směrech a oblastech, pro formováni vůle je nejpodstatnější záměrné i nezáměrné výchovně formativní působení, včetně vlivu prostředí.

Negativní či pozitivní vlastnosti dospělých se totiž přenášejí na dítě někdy naprosto samostatně, rychle až s udivující lehkostí, jindy naopak s velkými obtížemi. Nemůžeme tedy předpokládat, že si dítě neosvojí naše špatné vlastnosti a osvojí si naopak ty dobré, které nám ovšem chybějí.

A nyní, pro zamyšlení i inspiraci, uvedeme některé ze zástupců "obou táborů", dobra a zla.

• Dobro-Láska, dobrosrdečnost, přejícnost, snášenlivost, skromnost, slušnost, laskavost, klid, pracovitost, pořádnost, soustředěnost, velkorysost, ohleduplnost, pravdomluvnost, čestnost.

• Zlo-Zloba, zlost, zlomyslnost, škodolibost, nepřejícnost. nenávist, závist, ješitnost, nesnášenlivost, sobectví, hádavost, hrubost, lenost, chamtivost, obžerství, zrádnost, zákeřnost, domýšlivost, nespravedlnost, nešikovnost, bezostyšnost, drzost, neslušnost, neomalenost, bezohlednost, úzkoprsost, sebechvála, lakota.

Negativních vlastností existuje pochopitelně mnohem více, než jsme uvedli v našem zběžném výčtu. Měli bychom si být vždy vědomi skutečnost, že smyslem výchovy není zamezovat rozvoji takových vlastností u dítěte kvůli nám, jen proto, že se nám nelíbí, že je odsuzujeme, že považujeme za svou povinnost "vytloukat je dítěti z hlavy", ale naopak kvůli vychovávanému, protože mu budou v životě vadit a škodit, budou mu bránit v dosažení rozhodujícího pocitu klidu, spokojenosti a štěstí budou mu vadit i v každodenním běžném životě.

Odstraňovat tyto vlastnosti v době, kdy už se zřetelně rozvinuly, skutečně dost dobře nelze. V této situaci už můžeme jen potlačovat jejich projevy.

S jejich skutečným formováním musíme začít u velmi malých dětí. Musíme si uvědomit důležitý poznatek Základní osobní negativní vlastností je sobectví, na ně se pak nabalují další špatné vlastnosti

Tak jako základ špatných osobních vlastností vytváří sobectví, které se mnoha rodičům daří úspěšně u svých dětí budit a rozvíjet, za jádro dobrých vlastnosti můžeme považovat dobromyslnost a dobrosrdečnost.

Většinu dobrých vlastnosti bychom totiž měli za samozřejmost považovat, i když samozřejmé vůbec nejsou. Neměli bychom dítě odměňovat např. za to, že pozdraví, poděkuje, nelže, ráno jde do školy. .

Každodenní přirozené projevy dobrých vlastností a plnění povinností odměňujeme nepřímo např.¨větší důvěrou, všeobecnou pochva1ou, způsobem chování, kdy s dítětem jednáme jako se starším, případně jako s dospělým..

V souvislosti s náročností si však musíme uvědomit, že se jedná o přistup k dítěti nesmírně prospěšný, i když nám přináší práci a úsilí navíc.

Asi nic nebrání tolik zdárnému duševnímu vývoji a naplňování výchovných cílů jako zloba, nervozita, strach a křik, proto by se u dětí a ve vztahu k dětem neměly vůbec projevit. Sledujeme tedy trvale atmosféru v rodině, svoje chování i chování dítěte

Musíme ovšem připomenout, že čím je dítě starší, tím hůře a obtížněji ho učíme pořádnosti a pořádkumilovnosti. Rodiče by měli začít skutečně v nejútlejším věku, měli by dítě od narození obklopit pořádkem a pomáhat mu při jeho udržování. Tajemství pořádku totiž spočívá ve skutečnosti, že ho musíme neustále udržovat. Tedy ne jednou za čas uklidit nepořádek, ale trvale udržovat pořádek.

• Z prostředí dítěte se snažíme odstranit hluk, který vede nejen k postupnému oslabování sluchu, ale také k řadě zdravotních komplikací, včetně nemocí srdce a neurotických problémů. Nikdy nedovolíme, aby se i dítě učilo při zvucích hlasitě hrajícího magnetofonu.
• Měli bychom co nejvíce eliminovat prach, nadměrnou vlhkost, chlad, ale také přílišné teplo, které vede k dřívější a častější únavě Vyplatí se zjistit, zda se v místech, kde dítě spí a pracuje nevyskytují patogenní zóny. Ty mohou způsobovat značné zdravotní problémy, špatný spánek, nedostatečnou koncentraci.
• Vedle působení na zdravotní stav můžeme sledovat vliv prostředí prakticky na všechny stránky osobnosti.. Především bychom si měli všímat estetického působení .To formuje estetické cítěni a jeho prostřednictvím ovlivňuje např. citovou sféru, náladu. psychický stav a pod. Málokdo ví, že stačí vymalovat dětský pokoj určitou barvou, (např. sytě červenou) která pak může zvětšovat nervozitu, unavovat, rozptylovat apod.
• Celý byt a hlavně dětský pokoj, by měl být zařízen vkusně, na potřebné estetické úrovni, s použitím uměleckých předmětů, obrazů, grafických listů, sošek, předmětů užitého umění,
• Dítě by se mělo na zařizování svého pokoje aktivně podílet není vhodné, když mu rodiče kupují vybavení a doplňky, aniž by se k tomu mohlo vyjádřit, aby mohlo uplatnit svůj názor, své stanovisko. V takovém případě se nemůže k prostředí vzniknout a rozvinout potřebný osobní vztah.

Strava hraje ve výchovně vzdělávacím procesu hned dvojí roli.

Další příčinou se mohou stát negativní zevní vlivy, dítě je často vystaveno působení agresivně laděných filmů v kině a v televizi, z nichž občas přebírá právě negativní dopad záporných postav lumpů, zločinců , z jejich chováni a jednáni "odkoukává agresivitu, zlo, bezcitnost.

Musíme ovšem vztah dítěte k umění začít rozvíjet co nejdříve. co nejcitlivěji, nejlépe příkladem vlastního vztahu a přístupu.

Důležitým prvkem je hygiena a hygienické návyky. Také zde působí jednak náš příklad, jednak vysvětlování důležitosti nezbytné a účelné hygieny a úzkostlivá kontrola.

Sexuální stránka osobnosti se rozvíjí už od dětství, proto bychom ji i při výchově měli věnovat přiměřenou pozornost. Pokud ji ignorujeme, můžeme poškodit sebe i dítě. V této oblasti bychom si měli vytyčit dva cíle.

Drastický erotický prožitek v dětství či v období dospívání může ovlivnit sexualitu a vztah k sexu v celém následujícím životě. Zvláště se všemi způsoby snažíme uchránit dítě před homosexuálními zkušenostmi, znásilněním a pohlavním zneužíváním.

V dnešní době, musíme v rámci výchovy zaměřit na ekonomické otázky, problémy, vztahy. Dítě často již v předškolním věku pozná limitující úlohu peněz, otázku jejich dostatku či nedostatku, šetření, spoření, marnotratnosti apod..

Ta to sféra působí výrazně na jeho povahu a charakter (přejícnost, nepřejícnost, lakota) a stává se pro celý život výrazným (pro někoho nejvýraznějším) motivačním faktorem, který se promítá do volby povoláni, vztahu k němu, do formování podnikatelských schopností apod.

Zdravý vztah k penězům docílíme dlouhodobým úsilím, kdy dítěti pravidelně dáváme kapesné (podle finančních možností s přihlédnutím k jeho potřebám, zájmům, koníčkům, ale především k plnění povinností).

V poslední kapitole našeho pojednání o způsobu a podmínkách úspěšné výchovy se zmíníme o humoru. Humor, česky "šťáva", by neměl nikdy chybět ani jako výchovný prostředek, ani jako výchovný cíl. S humorem se opravdu lépe žije i vychovává.

Kde kraluje smích, tam se lide nehádají a neperou. Manželé, kteří se spolu často směji, se skoro nikdy nerozvádějí. Už těchto několik argumentů zcela postačuje, abychom si smíchu začali více vážit a nebáli se mu dát prostor právě při výchově.

Kde se rodiče s dětmi často smějí, nebývají obvykle výchovné problémy. Smějte se tedy s dětmi, vyhledávejte zdroje legrace a veselí, choďte s nimi na veselohry, žertujte. Posílíte si autoritu a pomůžete sobě i dítěti.

Snažte se, abyste se usmívali co nejvíce a nejčastěji a požadujte (nikoliv ovšem násilím) úsměv také od svého dítěte.